Mágia

Magie, která též náleží do duchovních nauk, se mnohdy považuje za jejich královnu, neboť obsahuje poučky nabádajúci k aktivitě a k silnějšímu projevu síly nebo energie vůbec. Toto hledisko však nesvědčí o znalosti mystických nauk, které učí jak energii ovládat a nikoli ji jenom řídit. Bezhlavá aktivita, i když ji mají magikov určitým směrem řídit, nemusí znamenat sebevládu, týkajúcí se celé bytosti. Proto magii nemůžeme považovat za nejvyšší z duchovních stezek. Pocit nejvyššího štěstí totiž nezávisí na tom, jak dalece člověk může vystupňovat účinnou sílu, nýbrž na tom, jakým je kormidelníkem své vlastní osobnosti. Proto není nic platné naučit se podle předpisů magie působit mocně navenek, do světa. Podle vnějších činů a jednání se někdo může jevit titanem, ale uvnitř často může sídlit nervozní strach, způsobený lpěním na osobní existenci. K takoví situaci musí vést magie, jak ji chápou moderní magikové.

Říkam úmyslně moderní magikové, neboť cílem magie starého věku bylo zničení nižší osobnosti a jejích nežádoucích projevů. I když užívala týchž prostředků jako magie moderní, byly tyto prostředky pomůckou k tomu, aby staří magikové dosáhli žádoucího stavu a tedy cíle. Tím se taký logicky musely vytvořit názory a přesvědčení jejichž sestrou byla nepředstíraná skromnost. Teprve středověk přinesl do magické nauky ony strusky, z nichž je možno usuzovat, že cílem magie je jakási moc. To však bylo způsobeno tím, že se již tehdy vyvíjely tendence k převažně hmotným (existenčním) zájmům. Původní idea magie byla ztracena a nastalo ono bludné putování domněnkami a spekulacemi, které trvá dodnes.

Ale i za těchto okolností lze nalézt pravý cíl magie, neboť se skrývá v realizaci celé její praxe. Žák si má postupně uvědomit, že celá moc ovládat lidi a působit na ně nemá vliv na to, aby získal vyrovnanost. Má se postupně odvrátit od poznatků a schopností, které získal, neboť zjišťuje, že všechna moc nad lidmi nemá žádné ceny. A pozná-li mocný člověk, že moc je malicherností, která ho nebude nikdy moci uspokojit, není vzdálen více než na krok od dokonalosti, která v jistém smyslu spočíva v tom, že se odvrací od zevnějších věcí. A tak magie stejně jako každá jiná ezoterní nauka vede člověka ke konečnému cíli všech snah, to jest k duchovnímu osvobození.

Magická praxe je rozdělena na tři stupně:

Na prvním stupni má ukojit nejprimitivnější lidská přání, ale posléze má žáka poučit, že se tímto uspokojením neřeší problém spokojeného života.

Na druhém stupni seznamuje člověka s astrálním světem, který je vyšší než ten, s nímž nás může seznámit spiritismus. Magie tím svému žáku poskytuje možnost, aby se stal géniem. Nakonec ho má poučit, že nejvyšší nadvláda je marnost.

Na třetím stupni má člověka dovést k tomu, aby postřehl příčiny všeho dění poznal nejhlubší pravdy o jeho smyslu a následkem toho uskutečnil ideál všech ezoteriků – dosáhl ztotožnění s Absolutnem.

Nezáleží na tom, že se v magické praxi s takto formulovaným cílem nesetkávame. Porozumění cíli musí vytrysknout ze samotné praxe a není tudíž třeba – a někdy je to dokonce na škodu – tento cíl definovat. Jestliže tak činím já, činím tak proto, abych přičlenil ještě jednu definici k tí poustě pravděpodobných i nepravděpodobných definic a aby si tak čtenář mohl utvořit úsudek o praxi a o její konečném cíli jak ve vztahu k sobě, tak i k okultním spisům.

Nyní je však nutno, abych šíře rozvedl tři stupně, o nichž jsem se zmínil.

Magické praxe se hodí pro ty hledajíci lidi, kteří jsou lapeni do sítě domněnek, že projevený či vlastně smyslový svět je nejvyšší skutečností již je nutno pochopit a poznat. Takové povahy nelze s úpěchem nabídat k tomu, aby upnuly pozornost do „neskutečna“ (prázdnoty). Domnívají se, že by takto opustili jedinou pravou a samým životem předepsanou životní stezku. Tyto lidi je nutno provést smyslovým světem, seznámit je s ní a pak zajisté uznají hluboký význam idey mystické praxe, již jsem právě v jistém smyslu definoval.

Z předchádzejíciho tedy vyplývá, že je dnešní magie vzhledem k mystice a její praxi úplně protichůdnou stezkou. Učí své žáky promítat duševní síly mimo tělo s myšlenkou na jistý efekt, zatím co mystická praxe učí své žáky tomu, jakým způsobem mohou na sobě pozorovat psychologický vliv vnějších sil. Ale na světě jsou povahy protichůdné, a proto jeden člověk je určen pro tu, druhý pro onu stezku.

Řekl jsem, že magická praxe učí žáky promítat duševné síly vně svího těla s myšlenkou na jistý efekt. To znamená že podle magických pouček je nutno soustředit pozornost na vnější předmět, neboť tato činnost budí energii za normálních okolností v těle „spící“. Tímto způsobem lze zvýšit osobní magnetismus, zdatnost v práci a osobní vliv vůbec. O pravdivosti tohoto tvrzení se lze snadno přesvědčit. Ostatně každý jedinec může snadno vypozorovat, že lidé, schopní soustřeďovat své myšlenky na jeden cíl, působí na své okolí vždy mocněji. Někdy tak mocně, že jsou schopni se stát vůdci lidí ostatních. Jiní lidé, kteří nejsou schopni soustředit mysl, působí navenek chaoticky, takže nemohou získat žádoucí popularitu. Z toho vyplývá, že první stupeň magického školení vede k tomu, aby se člověk lépe rozvinul v osobním životě.

Soustředění stanovené pro první stupeň magické praxe je jednoduché. Upněte pozornost na nějaký předmět mimo tělo a snažte se zabránit tomu, aby se vám ztratil pod tlakem ostatních myšlenek. To je celá metoda.

Výsledky takovéto snahy se projevují v pocitu, že se zvyšuje duševní energie a v některých případech člověk zjišťuje, že může sugestivně působit na jiné lidi. Ale takovýto úspěch by nikoho neměl příliš nadchnout. Tyto výsledky jsou provázeny stoupajícím napětím v hlavě. To je úkaz, který vyžaduje určitý zákrok, aby energie nevyprchala a tím nedošlo k duševní vyčerpanosti, neboť tento stav zpravidla již nikdy nelze převést do stavu normálního.

S duševní vyčerpaností se často setkávame u těch žáků magie, kteří nezískali patřičné pokyny k praxi. Je to ostatně symptom dnešné doby, v niž se magické spisy rozšiřují jenom proto, že jejich obsah působí na mysl lidi posedlých po úpěších ve světě natolik, že za ně obětují peníze – a po nich touží dnešní„magikové“ především. Proto zcela neodpovědně píši jen o přijatelnějších částech praxe a nehledí na to, jaký výsledek to přinese důvěřivým neofytům. A tak místo aby magická nauka vedla k postupnýmu zvyšovaní energie, vede často k duševní vyčerpanosti a někdy i k šílenství.

Když člověk probudí energii, ať již správným, nebo nesprávným cvičením, dospívá k určitým projevům v jistém smyslu fyzikálním. To je známkou, že dosáhl prvního stupně školení. Ale neofyt nemůže zůstat navždy na prvním stupni. Musí pokračovat dále, nebo musí sestoupit. Začne sestupovat, jestliže neví jak si dál počínat. Pak může dospět k výsledkům, o kterých jsem se zmínil v předcházejícím odstavci. Na vzestupné linii se totiž ocitne, když dokáže ovládat působivé energie, které probudil. K tomu musí umět obrátit do nitra tok energie, již uvedl do vyšší vibrace. To je možné jen tím, když začne soustřeďovat mysl do své bytosti jako na objektivní předmět.

Jestliže se mu to podaří bude pozorovat, že se u něho začíná snižovat horečnatá činnost duševních sil. Začne se u něho jevit duševní klid a sebejistota. A pak se otevřou vnitřní smysly. Začne být jasnovidícím, jasnocítícím, případně i jasnoslyšícím atd. To však neznamená, že bude s velkou jistotou schopen tušit událost, k níž dojde někdy v budoucnu. K tomu dochází, když dosáhne prvního stupně magického vývoje. Jasnozření a jasnocítění na tomto stupni rozumíme, že je schopen přímo vidět a tušit, co se právě stane, takže nemusí luštit žádné symboly nebo náznaky. Je to prostě schopnost vidět a hodnotit vlny a napětí jež jsou ve vztahu k tazateli nebo věci, o kterou má jasnovidící člověk zájem, nebo tíž vlny a napětí, které mají vztah k samému jasnovidci. Ale především je rozhodující to, že za tohoto stavu jasnozření není porušen duševní klid neofyta a jeho sebejistota jako tehdy, když jen nejasně tušil budoucí události na prvním stupni magického školení.

Kromě toho na tomto stupni získavá ještě další „dary“, které tyto schopnosti provádejí. A to je bezpečným znakem úspěchu ve cvičení jehož čelem bylo, aby žák magie dosáhl druhého stupně.

Na druhím stupni magické praxe má neofyt pracovat v magických kruzích, aby získal přesvědčující důkazy o existenci vnitřního (astrálního) světa. Ve druhém stupni je totiž za normálních okolností nehybno, mrtvo. Takový stav může vyčerpat trpělivost každého žáka, takže se vrátí do dřívějšího duševního stavu, v němž byl přemáhan živočišnými sklony a tím uváděn do pasivity. Proto se magie chápe vyvolávaní astrálních i jiných obyvatel, čímž chce svému žáku dát dostatek důkazů k posílení trpělivosti.

Ale s magickými kruhy je to poněkud jiné, než jak si to představují mnozí žáci magie. Domnívají se totiž, že se v nich zjevují astrální bytosti, jež by se jinak nezjevily, a že je to tudýž úkon, který působí na sféru vnějšího bytí. Práce v magickém kruhu je však vypočtena na vyvolávaní vlivů působících na vnitřní podstatu neofyta. Tyto práce majú způsobit jakési křečovité stahy vnitřní síly (astrální látky, lymfy), které otřásá smysly člověka, usměrňuje jeho pozornost a uzpůsobuje ho k tomu, aby mohl postřehovat projevy duševních sil, modelovaných představou doprovázenou přáním. Jejich kvalita se vytváří mravní výchovou, kterou řídi učitel magie. Teprve další stupeň magické praxe, na němž musí být úsilí správně usměrňováno a spojeno s rozvojem rozlišovací schopnosti, vede k postřehnutí samostatných bytostí patřících do jiných sfér než světských (hmotných).

Jakmile cvičící člověk spatří zjevy, které se k němu chovají neutrálně, může to chápat jako nepřímy důkaz, který mu má pomoci překonat náboženskou nedůvěru. Neofyt pak snadno opouští to, na čem dosud lpěl, a proto může snadněji obrátit pozornost do nitra a uskutečnit žádoucí soustředění jehož pomocí dosáhne absolutní odpoutanosti.

Soustředěním do vlastního nitra se probudí magické schopnosti. To proto, že soustředění souvisí s odvrátením pozornosti od zevního světa, což je považováno za vysoký stupeň sebevlády. Když se sebevláda vystupňuje, může žák magie na základě analogie věcí osobních a světových ovládat všechno. Jinými slovy se stává schopným vyvolávat magické jevy. A to je třetí stupeň magické praxe.

Tím jsem naznačil, jakým směrem se má ubírat magický vývoj. Všechny teorie, které představují magii jako nauku, jejímž nejvlastnějším cílem je ovládání zevnějšího světa, nevystihují její plán. Takové energie jsou vypočteny na efekt u lidí, kteří pokládají za pravý smysl života fyzickou moc a tím ovšem i onu roztřštěnost způsobenou snahou připravit si vnější pohodlí. Ale lidé, kteří smysl života chápou takto, budou zklamáni a zapadnou ještě hlouběji do začarovaného kruhu klamných domněnek. Nebudou schopni ani pohlédnout k výšinám, které symbolizují přemožení zájmu o svět, naopak se vyčerpají při hledání hlubšího obsahu prvního stupně magického školení. Nakonec upadnou do materialistického smyšlení, čímž bude celá jejich snaha naprosto bez užitku.

Zdroj: K. Minářík – Jóga a mystika

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s

%d bloggers like this: